Mnoha lidem, kteří jsou zvyklí na ranní rituál snídaně nebo na tradiční šálek espressa, se asi zdá obtížné, dopátrat se k nejhlubšímu původu kávy. Mohou za to rozličné pověsti, které se v průběhu staletí o kávě objevily.
Už od 14. století se pila káva v různých islámských zemích. Také mniši z kláštera Chehodet v Jemenu využívali semena červených plodů jednoho tajuplného keře, aby za dlouhých nocí mohli bdít při motlitbách. Legenda praví, že mniši byli první, kdo začal kávu pražit.
Když odhlédneme od této legendy, je rodnou zemí kávy Etiopie, přesněji řečeno region Kaffa, z jehož jména prý název káva pochází. Jiné prameny odvozují název z tureckého slova „kavhè“, které má původ v arabském „qahwa“, významem „povzbuzující, silný“.
V šestnáctém století objevili evropští cestovatelé kávu v Turecku, kde vznikaly první kavárny. Tyto kavárny byly také nazývány „školy vzdělaného člověka“ nebo „akademie věd“, jelikož se jednalo o místa intelektuálních schůzek. V této době začali arabští obchodníci vyvážet kávu na západ.
Rychlé šíření kávy začalo v Evropě ve století následujícím. 1645 byl otevřen první obchod s kávou („bottega del caffè“) v Benátkách na náměstí Svatého Marka pod arkádami „Arcate delle Procuratie“, poté, co byl nápoj Benátčanů nejprve známý jako lék.
1683 byla založena první „Vídeňská kavárna“, Legenda vypráví, že Turci po sobě po porážce v bitvách zanechali pytle plné kávy. Tyto pytle byly předány obchodníkovi jménem Kolschitzky za věrné služby a právě tomu bylo ve Vídni uděleno exkluzivní právo kávu vařit.
Vzhledem k velké poptávce a k vysokým daním i transportním poplatkům se začaly kultivovat rostliny i v jiných částech planety. Tak se stalo, že Holanďané začali pěstovat kávu na Jávě, Francouzi na Martiniku a v Antilách a Angličané, Španělé a Portugalci zasadili první kávovníky v Africe, Asii a v centrální Americe.